W Hornjej a Delnjej Łužicy, kotrejž słušatej dźensa k němskimaj zwjazkowymaj krajomaj Sakska a Braniborska, bydla hižo lětstotki dołho Serbja. Jich rěč, kotraž je čěšćinje a pólšćinje podobna, je so najlěpje w katolskich wsach zapadnje Budyšina zdźeržała. Jedna z tradicijow tutych wsow su jónkrótne jutrowne křižerske procesiony. Serbska kultura je hač do dźensnišeho z dalšimi žiwymi ludowymi nałožkami zwjazana.
Najwažniša zběrka serbskeje ludoweje hudźby we Łužicy su Pěsnički hornich a delnich Łužiskich Serbow Jana Arnošta Smolerjowe (Podobny wuznam kaž Smoler za Serbow měješe w Čěskej jeho rowjenk folklorist Karel Jaromír Erben). Na skutkowanje Smolerja nawjazachu serbscy zběraćeljo (Michał Hórnik, Hendrich Jordan, Arnošt Muka) a tež čěscy zběraćeljo (Adolf Černý, Ludvík Kuba). Wjetšina jich zapiskow je w někotrych lětnikach Časopisa Maćicy Serbskeje wušła. W srjedźnej Łužicy, hdźež je so hač do dźensnišeho tradicija hraća na dudach zachowała, su so hišće w 1960tych lětach njewšědne ludowe spěwy nahrawali. Spěwy ze Slepjanskeje wosady wobchowa Slěpjański spiwnik, kotryž su Dieter Reddo, Hartmut Hantscho a Juliana Kaulfürstowa inkluziwnje swojich nazběranych spěwow zestajili.
Při tym je bjez kóždeho dwěla hódne, do najwšelakorišich žórłow pohladać a sej w nich tu abo tamnu drohoćinku wotkryć...
Čěska folklorna skupina Lidová muzika z Chrástu wěnuje so předewšěm ludowym spěwam z Plzeňskeje kónčiny a južneje Čěskeje, nimo toho hraje jako jenička skupina w Čěskej serbsku folkloru. Kapała dźěła z fachowcami z Łužicy a z čěskimi sorabistami a wobdźěla so prawidłownje na festiwalach a kulturnych zarjadowanjach w Hornjej Łužicy a w kónčinje wokoło Slepoho.
CD Za čěskimi horami wobsahuje nimo nowych aranžementow tež wjacehłósne wobdźěłanja Ludvíka Kuby a tři instrumentalne twórby, kotrež su wot serbskeje folklory inspirěrowane. Tanec z Lužice z repertoira čěskeje skupiny Musica Bohemica je Jaroslav Krček napisał. Jeho zakład tworja dwě kwasnej melodiji a jako kontrast k nimaj póstny kěrluš Chorhoj so jewi kralowa, kotryž je po Wosadniku čěskeho pochada. Nimo toho nastaštej za CD nowej kwartetaj Vojtěcha Franka, kotryž zepěraše so na zapiski ze zběrki Ludvíka Kuby.
zběrka, z kotrejež su aranžerojo čerpali
žórło, prěnje naspomnjenje spěwa
spěwar abo datum zapisanja spěwa
městno zapisanja spěwa
Teksty spěwow su po tuchwilnym hornjoserbskim a Slepjanskim prawopisu zjednotnjene. K zapisanju Slepjanskich tekstow (spěwy čo. 1, 4, 6, 7, 16, 17, 20 – 22) wužiwatej so za mjechke a twjerde L poprawom pismikaj l a ł, na tutej CD wužiwa pak so hinaša kodifikacija z mjechkim ľ a twjerdym l, kaž w słowakšćinje.
Tuta CD njeby bjez pomocy Juliany Kaulfürstoweje, Sary Mičkec, Jadwigi a Fabiana Kaulfürstec a Tima Meškanka nastała. Dźak słuša tež Radekej Čermákej a Lukášej Novosadej z čěskeho Towarstwa přećelow Serbow. CD je wušła z podpěru Załožby za serbski lud, kotraž dóstawa lětnje přiražki Zwjazka, Swobodneho stata Sakskeje a Kraja Braniborskeje.
Byrnjež so w Serbach tójšto spěwało, je ludowy spěw w swojej prěnjotnej formje dźensa chětro woteznaty: Hižo w 19. lětstotku zdobychu sej twórby Handrija Zejlerja, Korle Awgusta Kocora a dalšich tajku popularnosć, zo so jedna starša pěsnička po druhej skradźu z pomjatka spěwarjow rozžohnowaše. Tež pozdźišo »požčene« spěwy z Čech, Morawy a Słowakskeje kaž Hančička wowčerjowa, Běži woda abo Boleraz maja swój podźěl na tym, zo je so tójšto starodawnych ludowych pěsnjow pozhubiło. A wězo nastawaja tež we Łužicy spochi nowe štučki, kotrež so rady zanošuja a tak chcyjo-nochcyjo spěwny repertoire Serbow přeměnjuja.
Při tym je bjez kóždeho dwěla hódne, do najwšelakorišich žórłow pohladać a sej w nich tu abo tamnu drohoćinku wotkryć. To su tež serbscy komponisća spóznali, kotřiž su někotryžkuli starodawny spěw wuměłsce wobdźěłali a pěsnje tak před tym wuchowali, zo bychu so cyle pozabyli. Ćim bóle zwjesela, zo je so nětko čěska kapała Lidová muzika z Chrástu do dźěła dała a tójšto tajkich parličkow papjerjanym stronam zběrkow wutorhnyła a je tak k nowemu žiwjenju zbudźiła. Zajimawje aranžowane wobdźěłanja posrědkuja radosć a zrudobu – emocije, kotrež běchu něhdy njeznaći awtorojo pěsnjow do hudźby spletli. Lubosć, hrubosć, šibałosć – žiwjenje we wšěch swojich fasetach – wšo to wotbłyšćuje wušikny wuběrk ludowych spěwow na předležacym zynkonošaku. Za to słuša cyłej skupinje wutrobity dźak a připóznaće.
Naspjet
Na území historické Horní a Dolní Lužice, které dnes náleží k německým spolkovým zemím Sasko a Braniborsko, žijí po staletí Lužičtí Srbové. Jejich řeč, blízká češtině a polštině, se nejlépe dochovala v katolických obcích západně od Budyšína. K tradicím této oblasti patří velkolepá velikonoční procesí, lužickosrbská kultura je spojena s dalšími dodnes živými lidovými zvyky.
Základní sbírkou hudebního folkloru z Lužice jsou Pěsnički hornich a delnich Łužiskich Serbow, které shromáždil Jan Arnošt Smoler, současník českého folkloristy Karla Jaromíra Erbena. Na jeho činnost navázali sběratelé lužickosrbští (Michal Hórnik, Hendrich Jordan, Arnošt Muka) i čeští (Adolf Černý, Ludvík Kuba), většinu jejich zápisů otiskl v několika ročnících Časopis Maćicy Serbskeje. Ve střední Lužici, kde se dodnes dochovala tradice hry na dudy, byly zachyceny mimořádné lidové písně ještě v šedesátých letech 20. století. Písně z této oblasti, včetně vlastních terénních sběrů, zachycuje Slěpjański spiwnik, který sestavili Dieter Reddo, Hartmut Hantscho a Juliana Kaulfürstowa.
Je přitom bezpochyby správné obrátit svou pozornost k pramenům a objevovat poklady, které jsou v nich tu a tam ukryté...
Český folklorní soubor Lidová muzika z Chrástu se zaměřuje především na lidové písně z Plzeňska a jižních Čech, folkloru Lužických Srbů se věnuje jako jediná kapela v České republice. Spolupracuje s odborníky z Lužice i s českými sorabisty, pravidelně se účastní festivalů a kulturních událostí v Horní Lužici i v okolí obce Slepo.
Na CD Za čěskimi horami byly vedle nových aranží zařazeny také vícehlasé úpravy Ludvíka Kuby a tři skladby inspirované lužickosrbským folklorem. Tanec z Lužice z repertoáru českého souboru Musica Bohemica napsal Jaroslav Krček. Jeho základem jsou dva svatební popěvky a v kontrastu s nimi postní zpěv Chorhoj so jewi kralowa, který má podle lužickosrbského kancionálu Wosadnik původ v Čechách. Přímo pro toto CD vznikla dvě kvarteta Vojtěcha Franka vycházející ze zápisů z Kubovy sbírky.
sbírka, ze které čerpali autoři aranží
pramen, první uvedení písně
zpěvák, popř. datum zápisu písně
místo zápisu písně
Podoba písňových textů byla sjednocena podle současného hornosrbského a slepjanského pravopisu. Při zápisu slepjanské srbštiny (písně č. 1, 4, 6, 7, 16, 17, 20 – 22) se používají pro měkké a tvrdé L znaky l a ł. S ohledem na českého posluchače byla použita jiná kodifikace, měkké ľ a tvrdé l (podobně jako ve slovenštině). Texty písní byly doplněny překladem vybraných výrazů do češtiny.
Tato nahrávka by nevznikla bez pomoci Juliany Kaulfürstové, Sary Mičkec, Jadwigy a Fabiana Kaulfürstových a Tima Meškanka. Poděkování patří také Radku Čermákovi a Lukáši Novosadovi ze Společnosti přátel Lužice. Vydání nahrávky podpořila Załožba za serbski lud.
Ačkoliv jsou Lužičtí Srbové známí svou zpěvností, lidové písně v původní podobě už dnes v Lužici takřka neznějí. Už v 19. století si díla tehdejších hudebních skladatelů Handrije Zejlera, Korly Awgusta Kocora a dalších získala takovou oblibu, že se jedna starší píseň za druhou vytrácela z paměti zpěváků. Také pozdější „výpůjčky“ českých, moravských nebo slovenských písní jako Hančička wowčerjowa (Andulko šafářová), Běži woda, běži (Teče voda, teče) nebo Boleraz mají podíl na tom, že celá řada starodávných písní zmizela z běžného povědomí. A samozřejmě i v Lužici stále vznikají nové skladby či varianty starších písní, které získávají oblibu, a tak chtě nechtě proměňují lužickosrbský písňový repertoár.
Je přitom bezpochyby správné obrátit svou pozornost k pramenům a objevovat poklady, které jsou v nich tu a tam ukryté. Všimli si toho i lužickosrbští skladatelé, kteří umělecky zpracovali množství tradicí předávaných písní, a tak je pomohli zachránit před úplným zapomněním. Tím větší je radost z toho, že se nyní do podobného díla pustila česká kapela Lidová muzika z Chrástu. Ze stránek starých sbírek vytáhla na světlo celou řadu drobných pokladů, které zazářily novým leskem. Pozoruhodné aranže pomáhají zprostředkovat radost i smutek – emoce, které kdysi vložili do písní jejich neznámí autoři. Dobře vystavěný výběr lidových písní na předkládaném nosiči odráží lásku, bolest, vtip – život ve všech aspektech. Za to patří celé kapele velký dík a uznání.
Zpět
In der Ober- und Niederlausitz, die heute zu den Bundesländern Sachsen und Brandenburg gehören, leben seit Jahrhunderten die Sorben. Ihre Sprache, die dem Tschechischen und Polnischen nahe steht, hat sich am besten in den katholischen Ortschaften westlich von Bautzen erhalten. Zu den Traditionen dieser Gegend gehören die großartigen Osterreiterprozessionen. Weitere bis heute lebendige Bräuche sind in der sorbischen Kultur verankert.
Ein grundlegendes Werk in der sorbischen Musikfolklore ist Jan Arnošt Smolers Sammlung Volkslieder der Sorben in der Ober- und Niederlausitz (1841/1843). An seine Tätigkeit knüpften sorbische (Michał Hórnik, Hendrich Jordan, Arnošt Muka), als auch tschechische (Adolf Černý, Ludvík Kuba) Sammler an, der Großteil Ihrer Aufzeichnungen erschien in mehreren Jahrgängen der Zeitschrift Časopis Maćicy Serbskeje. In der Mittellausitz, wo bis heute die Tradition des Dudelsackspiels erhalten ist, wurden noch in den 1960er Jahren außergewöhnliche Volkslieder aufgenommen. Die Lieder aus dieser Gegend, einschließlich eigener Sammlungen, bewahrt das Slěpjański spiwnik/Schleifer Liederbuch, welches Dieter Reddo, Hartmut Hantscho und Juliana Kaulfürst herausgegeben haben.
Dabei lohnt es sich ohne Zweifel, einen Blick in die verschiedenen Quellen zu werfen und so manches Kleinod für sich zu entdecken...
Die tschechische Folkloregruppe Lidová muzika z Chrástu (Volksmusik aus Chrást) spielt vor allem Volkslieder aus der Pilsener Gegend und Südböhmen. Als einzige Gruppe in Tschechien widmet sie sich der sorbischen Folklore. Sie arbeitet zusammen mit Experten aus der Lausitz sowie mit tschechischen Sorabisten und nimmt regelmäßig an Festivals und kulturellen Ereignissen in der Oberlausitz und in der Schleifer Gegend teil.
Auf der CD Za čěskimi horami (Hinter den tschechischen Bergen) sind neben neuer Arrangements auch mehrstimmige Bearbeitungen von Ludvík Kuba zu hören, sowie drei Instrumentalstücke, die von der sorbischen Folklore inspiriert sind. Das Stück Tanec z Lužice (Tanz aus der Lausitz) aus dem Repertoire der tschechischen Gruppe Musica Bohemica hat Jaroslav Krček geschrieben. Es entstand auf Grundlage zwei er Hochzeitsweisen und dem kontrastierenden Fastenchoral Chorhoj so jewi kralowa (Es erscheint des Königs Banner), welcher laut dem obersorbischen katholischen Gesangbuch „Wosadnik“ aus Böhmen stammt. Eigens für die CD entstanden zwei Quartette von Vojtěch Frank, die sich auf Aufzeichnungen von Ludvík Kuba stützen.
die Sammlung, auf die sich die Arrangeure beziehen
die Quellenangabe, der erste Liedvortrag
der Sänger bzw. das Datum der Niederschrift des Liedes
der Ort der Niederschrift des Liedes
Die Texte der Lieder sind nach der heutigen obersorbischen und Schleifer Rechtschreibung vereinheitlicht. Für die Notation der Schleifer Texte (Lieder Nr. 1, 4, 6, 7, 16, 17, 20 – 22) werden normalerweise die Buchstaben l und ł verwendet, um weiches und hartes L zu unterscheiden. Mit Rücksicht auf die tschechischen Hörer wurde eine andere Kodifizierung verwendet, welche wie im Slowakischen weiches ľ von hartem l unterscheidet.
Diese Aufnahme wäre ohne Hilfe von Juliana Kaulfürstowa, Sara Mičkec, Jadwiga und Fabian Kaulfürst und Timo Meškank nicht möglich gewesen. Dank gebühren auch Radek Čermák und Lukáš Novosad von der tschechischen Společnost přátel Lužice (Gesellschaft der Freunde der Lausitz). Projekt wurde durch die Stiftung für das sorbische Volk gefördert.
Obwohl bei den Sorben viel gesungen wird, ist das Volkslied in seiner ursprünglichen Form heute vielfach in Vergessenheit geraten. Bereits im 19. Jahrhundert erlangten die Werke von Handrij Zejler, Korla Awgust Kocor und weiteren solche Popularität, dass eine alte Volksweise nach der anderen klammheimlich dem Gedächtnis der Sänger entkam. Auch später »entliehene« Lieder aus Böhmen, Mähren und der Slowakei wie Hančička wowčerjowa, Běži woda oder Boleraz haben einen großen Anteil daran, dass viele der älteren Volkslieder verschüttgegangen sind. Und natürlich entstehen auch in der Lausitz ständig neue Weisen, die gerne gesungen werden und so nolens volens das Gesangsrepertoire der Sorben verändern.
Dabei lohnt es sich ohne Zweifel, einen Blick in die verschiedenen Quellen zu werfen und so manches Kleinod für sich zu entdecken. Das haben auch die sorbischen Komponisten erkannt, die dieses und jenes überlieferte Lied künstlerisch bearbeitet haben und so punktuell Weisen davor bewahrt haben, gänzlich in Vergessenheit zu fallen. Umso erfreulicher ist es, dass sich jetzt die tschechische Gruppe Lidová muzika z Chrástu (Volksmusik aus Chrást) an die Arbeit gemacht hat, etliche solcher Perlen dem Papier der Volksliedsammlungen entrissen und wieder mit neuem Leben gefüllt hat. Die interessant arrangierten Bearbeitungen vermitteln Freude und Trübsal – Emotionen, welche einst die unbekannten Autoren mit der Musik verwoben haben. Liebe, Hiebe, Schelmerei – das Leben in all seinen Facetten – das alles spiegelt die geschickt zusammengestellte Auswahl an Volksliedern auf dem vorliegenden Tonträger wider. Dafür gebührt der ganzen Gruppe besonderer Dank und Anerkennung.
Zurück
In Upper and Lower Lusatia, which today belong to the German states of Saxony and Brandenburg, the Sorbs have been living for centuries. Their language, which is close to Czech and Polish, is best preserved in the Catholic villages to the west of Budyšin/Bautzen. The traditions of this area include the great Easter Riding processions, the Sorbian culture embodies other living customs even today.
A fundamental work of the Sorbian music folklore is Jan Arnošt Smolers’ collection of folk songs (1841/1843). Sorbian (Michał Hórnik, Hendrich Jordan, Arnošt Muka) as well as Czech (Adolf Černý, Ludvík Kuba) collectors continued in his work, the majority of their notations appeared in several volumes of the magazine Časopis Maćicy Serbskeje. In Middle Lusatia, where the tradition of bagpipes has been preserved until today, extraordinary folk songs were recorded up to the 1960s. The songs from this area are kept in the Slěpjański spiwnik/Schleifer Liederbuch including its own collections. It is edited by Dieter Reddo, Hartmut Hantscho and Juliana Kaulfürstowa.
Without a doubt, it is worth looking into the various sources and discovering many gems that are hidden there...
The Czech folklore group Lidová muzika z Chrástu mainly plays folk songs from the Pilsen region and southern Bohemia. It is the only band in the Czech Republic that deals with the Sorbian folklore, especially its music. It works together with experts from Lusatia as well as with Czech sorabists and regularly takes part in festivals and cultural events in Upper Lusatia and in the Slepo/Schleife area in the Middle Lusatia.
On the CD Za čěskimi horami (Behind the Czech mountains) you can hear new arrangements as well as arrangements for several voices by Ludvík Kuba and also three instrumental pieces inspired by Sorbian folklore. The piece Tanec z Lužice (Dance from Lusatia) from the repertoire of the Czech group Musica Bohemica was composed by Jaroslav Krček. It was based on two wedding songs and a contrasting lenten choral Chorhoj so jewi kralowa (It appears, the king's banner), which according to the Upper Sorbian Catholic hymn book Wosadnik comes from Bohemia. Two quartets by Vojtěch Frank, based on folk songs notations of Ludvík Kuba, were composed especially for the CD.
the collection which the arrangers refer to
the source, the first introduction of the song
the singer and the date of the notation of the song
the place of the notation of the song
The lyrics of the songs are unified according to today's Upper Sorbian and Middle Lusatian ortography. For the notation of Middle Lusatian lyrics (songs nos. 1, 4, 6, 7, 16, 17, 20-22), the letters l and ł are usually used to distinguish soft and hard Ls. With regard to the Czech listeners, another codification was used, which, as in Slovak, distinguishes soft ľ from hard l.
This recording would not have been possible without the help of Juliana Kaulfürstowa, Sara Mičkec, Jadwiga and Fabian Kaulfürst and Timo Meškank. Thanks are also due to Radek Čermák and Lukáš Novosad from the Czech Společnost přátel Lužice (Association of Friends of Lusatia). The project was funded by the Załožba za serbski łud foundation.
Although the Sorbs like to sing, the folk song in its original form has fallen into oblivion. Already in the 19th century, the works of Handrij Zejler, Korla Awgust Kocor and other have reached such popularity, that one old folk song after another started to vanish form the singers’ minds. Later »borrowed« songs from Bohemia, Moravia and Slovakia, such as Hančička wowčerjowa, Běži woda or Boleraz also play a large part in the disappearance of many of the older folk songs. And of course, there are new songs and variations of the old songs created in Lusatia as well. These are constantly developing and that causes changes in the song repertoire of the Sorbs.
Without a doubt, it is worth looking into the various sources and discovering many gems that are hidden there. This was also recognized by the Sorbian composers, who arranged these songs so they would be kept away from falling into oblivion altogether. It is all the more gratifying that the Czech group Lidová muzika z Chrástu has now set to work, snatching some of these pearls from the paper of folk song collections and bringing them back to life. The interesting arrangements convey joy and tribulation – emotions that were once entwined by the unknown authors into the music. Love, blows, roguery – life in all its facets – all this reflects the cleverly compiled selection of folk songs on the present record. For this, the whole group deserves special thanks and recognition.
Back
